PÍSEŇ

Květ o samotě plane,

zanedbán, nevšímán,

ó, jak by krášlil dívku,

jsa do vlasů jí vtkán.

Květ zapomněný zkvétá,

v les dýchá vůni svou –

a jak by vábil k líci,

jíž plál by na prsou!

Až kdysi dvoje oči

květ najdou uvadlý

a řeknou: Škoda krás těch,

jež marně zapadly!

Ó, miluješ-li koho,

svou lásku zjev mu hned,

než uvadne a zhasne

a zajde v jiný svět.