Píseň.

V Tobě jsem položil

vrch žití smělý,

všecko ti podnožil,

můj Spasiteli!

K tobě se otáčí

mé všecko snění,

rozkoš mi nestačí,

když z tebe není.

Sluncem tys mého dne,

jež nezachází;

smrť moje polodne,

noc po něm schází.

Zemdlený setbou svou

sním v potu tváři,

skloníš se nade mnou

sám v svatozáři:

„Pro mzdu svou, Věrný, pojď,

ráj čeká tebe!“

Kde tys, mě doprovoď,

tam mé je nebe!