PÍSEŇ
By Viktor Dyk
Vzpomeňte květu, když už nekvete,
na svátek mrtvých živých pomněte.
Ledové jsou i žhavé polibky,
vzpomeňte rovu jako kolíbky.
Od dneška k zítřku z pavučin je most
a břímě těžké všem je minulost.
A je-li srdce těžké, bezradné,
most z pavučin se zhroutí, rozpadne.
U nohou suchý poletuje list.
Všech nejhorší je břímě nenávist.
Nepřejde nikdo, kdo jí není prost,
nepřejde nikdo přes poslední most.
Než poslední most živý přejde-li,
pro sebe nechce, svého neželí.
Jas v očích, srdci, hledí vpřed a zpět
a kudy šel, ne šlépěje, to květ.