PÍSEŇ

By Viktor Dyk

Vzpomeňte květu, když už nekvete,

na svátek mrtvých živých pomněte.

Ledové jsou i žhavé polibky,

vzpomeňte rovu jako kolíbky.

Od dneška k zítřku z pavučin je most

a břímě těžké všem je minulost.

A je-li srdce těžké, bezradné,

most z pavučin se zhroutí, rozpadne.

U nohou suchý poletuje list.

Všech nejhorší je břímě nenávist.

Nepřejde nikdo, kdo jí není prost,

nepřejde nikdo přes poslední most.

Než poslední most živý přejde-li,

pro sebe nechce, svého neželí.

Jas v očích, srdci, hledí vpřed a zpět

a kudy šel, ne šlépěje, to květ.