PÍSEŇ.

Na mojich lánech kvetl mák

tak ohnivý, tak veselý,

že jeho svitem jiskřil zrak

a tmavé brázdy hořely.

Na loukách mojich podzimních

ocúnů něžných plno je,

žeň smutné krásy bude z nich,

než potáhnou mlh závoje.

Ó nehleď, srdce moje, zpět

tam na vyhaslou pláň,

jen bledý květ, ten smutný květ,

svůj poslední květ chraň!