PÍSEŇ.

Tys tak krásná, otčino má,

i sníh hor tvých vnadou svítí:

proto tě nám s vášní dravou

škůdce dychtí uloupiti.

Avšak, my tě uhájíme!

ač jen chudí lidé prostí,

přec tě budem’ na severu

v svaté střežit žárlivosti.

Ještě zrak náš nezakalen,

aby viděl krás tvých divy,

se kterých nám slétá k čelu

o slávě sen opojivý!

Ještě duch náš nepomaten,

aby znal, že’s věčně naše,

že smí škůdce ku tvým horám

hanbou jen neb přes rubáše!

Ještě máme ve paměti

Husův oltář v ohni tkvící,

jehož odlesk neshasily

ani věky vše ničící!

Ještě máme otce Žižku,

zapsaného v srdci vzdorem,

by nás učil vítěziti

každou bitkou, každým sporem!

Ještě láska přehluboká

v husitské nám krvi dříme!

Vlasti naše na severu,

tou si tebe uhájíme!