PÍSEŇ –

Učinil jsem resoluci,

že mi jeden máj

zardousí, neb znesmrtelní

moje scheptomaj –.

Že mi v duši rozervané

jarní povodní

nezabudky rozeplane

lásky pochodní,

že mne dále píti nechá

z toho kalicha,

neb mé cesty kamenité

jarem zadýchá.

Že mé steny hysterické

lidském o štěstí

k nějakému slitovníku

ráčí zanésti,

že mi jednou časně z rána

v světla náručí

stará větev zohýbaná

v okno zazvučí,

zazvučí a v prsten vlásků

z hlavy dítěte

pod polibkem víry čisté

zlatě vykvete – – – – –

Resoluce už se stala,

nelze ustoupit.

Buď ten kalich, nebo štěstí –

jedno budu pít!

Jedno přijde nevoláno

šílíc závratí –

to druhé snad resignace

v dobré obrátí –.

Rozhodl jsem jednou pro vždy,

že mi tento máj

zardousí neb znesmrtelní

moje scheptomaj –.