PÍSEŇ.

A kdyby život stohlavou byl saní,

jež střeží mládí zlatý zpěv

a raní znenadání –

mne nezleká ten zjev.

Přec včelí bzukot v třešních podle strání,

smích žencův a ples děv

dál budu pět i krev,

již roní jeřáb na zaváté pláni.

Byť bych i Klamu do duše hřmít musil

v svém věku prokletém

a někdy pro lidstvo pláč pouze dusil

v tom žalu stoletém,

má píseň v měkké dlani mojí paní

vždy veselým je ptáčetem!