PÍSEŇ

Píseň táhne, křídly do zdí

domů buší,

odvážlivý rozmach duší

chvátá, tempa neopozdí...

Píseň tryská v sady, s mostů

k řekám, mořím:

„Letím, třeštím, v bouři rostu,

touhou hořím,

zníti, zníti jako zvony

na poslední velkou cestu,

zkrvácenou milliony.“

Píseň drahou? Slyšíš? Dnes tu,

zítra jinou...

Všecky zhynou:

i ta krásná, nejvroucnější,

jejíž rytmus ukonejší,

okřídlená k nebi vzlétne – –:

Hrůza náhle

rytmus přetne,

píseň cosi ještě vyřkne –

velikého –

tajemného...

Jako rytíř zrudlé kopí

křídla sklopí,

slétne s výše,

táhle –

vzlykne – – –

umře tiše...