Píseň.

Hoj, nemá člověk skláněť šíj,

má přímo hlavu vzhůru nést!

Bůh nevelí, pán sluncí, hvězd:

V svá prsa pokorně se bij!

Leč věčná vůle jeho jest:

Neskláněj otrocky svou šíj!

A proto bouří se mi krev,

když v porobě si hoví lid.

Leč myslím tak: Toť moře klid,

je náhle zryje bouře hněv,

ty pyšné lodě pohrobit

můž’ lidu rozbouřená krev!

Hoj, nemá člověk skláněť šíj,

má přímo hlavu vzhůru nést!

Bůh nevelí, pán sluncí, hvězd:

V svá prsa otrocky se bij!

Leč věčná jeho vůle jest:

Neskláněj otrocky svou šíj!