PÍSEŇ.

Dnes z teskných dum a mrtvých děl

já ptákem v lesy uletěl

a Tys byla tou písní.

V těch trilkách rád jsem vyzpíval

svou celou duši, ples i žal,

jež v mladých prsou hoří.

A Tys byla tou písní,

jež v mladých prsou hoří

a čistý život chrání,

jak maják lodě v moři.

Ret plá mi dnes, jak ve kvítí

když rosa paprsk zachytí –

a Tys mně celým nebem!

A do těch květů za léta

proč motýl rád tak zalétá,

mé srdce láskou tuší.

A Tys mně zlatým nebem,

jež srdce láskou tuší

a v život si je vdýchá

dvé milujících duší.

Ať motýl sedá v každý květ

a pták juž musí všechněm pět

své toužné, sladké písně;

ať vůně letí přes lada

a paprsk všude dopadá

v ty kraje rosy, květů:

Své toužné, sladké písně,

co rosy v nich i květu,

já v hnízdečko, má drahá,

přec pro nás dva jen spletu!