PÍSEŇ.

By Antonín Klášterský

Jsou oči dvě jak uhly tmavé,

však mladostí a štěstím žhavé,

ó, jen se dívej z povzdálí,

ty oči div tě nespálí.

Kol vějíř jako motýl kmitá

a stře svá křídla duhovitá,

on chladí čelo, chladí líc,

však uhly – hoří ještě víc.