PÍSEŇ.

Byl první máj. Sad procitl

a sladce voněl květem,

a tisíc písní ptačátek

se neslo celým světem.

A celým světem prosákla

se štěstí jarní síla,

a v každém srdci mladičkém

se láska probudila.

Ta, kdekoli jen zadýchla,

tam vlhlo oko v rose,

a ňadro něčím dojato,

jak v pláči zachvělo se.

Byl první máj... Pták ku ptáku

s tou teplou letěl zvěstí –

a jedné duše nebylo,

kam nevešlo by štěstí...

A parkem šli. Ret na ret stisk

jí schvácen v lásky touze –

a ona štěstím usmála

se sladce tak a dlouze...

A nedaleko jeho pes

k své milce čuchal zase –

a ona láskou vznícena

tak sladce olízla se...