Píseň

Jest jako z oleandru květ,

tak plna něhy líbezné,

když poutník bloudí řadu let,

u Jordánu jej nalezne.

A hledím nazpět v život ten

až ke kyvům své kolíbky:

já šťastným byl jen v onen den,

jejž osladily polibky.

Co může dát mi nyní svět,

co čas, co život ještě? – Nic!

Já našel oleandru květ

a nechci, nechci pranic víc!

Má dávná hořkosť, vášně žár

i krve mojí plameny

teď vzaly na se květu tvar –

květ oleandru červený.

A slyším perské slavíky

v svém nitru ve dne v noci pět,

jich zpěv má jen dvě slabiky,

v nich kvete rudě teď můj svět...