Píseň.

Ó nech mě zírat ve své oko,

v tu šedou barvu popele!

Mně jest, jak by tam přehluboko

zněl pohádky hlas veselé.

Děn chmurný je, a listí víří,

a sníh už větrem poletá,

v mé hlavě četa netopýří

zas bouří jakás prokletá!

Než mě zas život uchvátí lítě,

chci zírat v zrak tvůj přesladký –

mám chvíli, že chci být jak dítě,

jež věří v šedé pohádky!...