PÍSEŇ

Tu píseň horoucí – o, slyš ji, slyš!

Ji zpívá potápěč nad vodou nachýlen:

Spí poklady u lesů korálných

a čekají, kdy boží spatří den.

Tu píseň mučivou – ó, slyš ji, slyš!

Ji zpívá potápěč nad hrobem schýlený:

Buď s klidem tu, kdo předčasně jsi kles’

a v plavbě zemdlel slabý rameny –

Ó, slyš tu píseň přece, tolik dojala

a tolik roztesknila, příliš pravdivá:

Mír budiž s tím, kdo nad poklady spí,

klid budiž s tím, kdo v hrob se podívá!

Můj potápěči, jedno zbylo však:

Květ ráje roste až u sama dna.

Dnes vezmi ho! A přines na světlo,

by ztichla bolest touhy záhadná.