Píseň.

Tak navždy... docela...

a marně oči zvednu...

Tak jsi mně zmizela

a už tě nedohlédnu.

Proud žití sladce mdlý

v modravou splývá věčnost...

a nevím, žilas-li,

či sen jsi, neskutečnost...

Jsi oblak bělavý,

jsi touha vyvolaná?

Přišla jsi z dálavy,

jak bílý přízrak z rána?

V horečných hodinách

moje jsi tělo hřála?

Přišla jsi ke mně v snách

jak radost neskonalá?

Vždyť v dosah rukou mých

jsi plynula, jsi kvetla,

vždyť ještě ve zracích

mám plno tvého světla...

Tak navždy... docela...

a marně oči zvednu...

Tak jsi mně zmizela

a už tě nedohlédnu...