PÍSEŇ

O nebuď Martou Pečlivou,

sem blíže, z okruhu lichotných věcí,

sem blíže, k srdci a k duši!

O nebuď srnou tesklivou,

jež plaše okolo mne tady bloudí,

na mne obrací raněné oči!

Vše přejde! I roztaje led zlobných lidí,

velikým hlasem jaro zve nás,

lásky čas.

Vše přejde. I vše se usměje na nás,

v svůj střed nás vezme tančící svět,

srdce rozpučí v květ.

Jen nebuď Martou pečlivou,

jen neboj se hmotných a obtížných věcí,

sem blíže, k srdci a k duši.

Jen nebuď srnou tesklivou,

směj se a tanči – a naslouchej potom

nejtišší písni našich srdcí.

Pak zvíš, že v ní dnes echem zvučí

hlas života, jenž neumírá,

šum jarních vod, ten věčný proud,

v němž zraje v nesmrtelnost víra.