PÍSEŇ.

Ještě na těch našich horách

planou purpurové révy,

ještě vrou i v našich ňádrách

v zpěvném proudu české zpěvy.

Naše ňádra, naše zpěvy

hřejme ohněm naší révy,

ještě jsme to staré plémě

a ten ráj kol naše země.

Ještě skrze česká ňádra

a ty naše jaré oudy

pnou se hrdě, pnou se statně

oné síly svaté proudy.

Ještě v našich srdcích pálá

Břetislava ocel stálá,

ještě jsme to silné plémě

a ten ráj kol naše země.

Ještě strmí v naše časy

staré Slávy svaté hroby,

a ty strmí a juž září

jasné slunce příští doby.

Ještě pnou se naše hory

a v nich svatých reků sbory,

ještě jsme to slavné plémě

a ten ráj kol naše země.