PÍSEŇ.

V Tvůj obraz když se zahledím

tak vroucně, ach, tak dlouze,

že se mnou jsi, mně zdá se být,

Tvůj drahý hlas vždy slyším znít

v své neskonalé touze.

V Tvůj obraz vždy se zadívám

tak hluboce, můj drahý,

jak slunce v boru měkký stín,

jak hvězdy zář vod v tichý klín –

a zrak je při tom vlahý. –

V Tvé oko snivé dívat se

bych do skonání chtěla

jak břehu náruč v moře báj,

jak žití úsměv v smrti taj...