Píseň.

Nežli se vrátím ze světa k tobě,

Aničko má, sladce sni!

Po čem jsme v zlaté toužili době,

snad nám pán Bůh vyplní.

Půjdu, nechť trní do nohou seče,

lesů, hor se budu ptát:

povězte, živá voda kde teče,

já vám za to budu hrát!

Obměkčím hory, lesy a skály,

lidi, dravce, kde jen jsou;

aby mně živé vodičky dali,

budu prosit fujarou.

A potom k tobě poletím zpátky,

živá voda zkřísí hruď – –

blaze spi zatím, andílku sladký,

Aničko má, s Bohem buď!