Píseň.

Ó nepovídej! Nech své oko pláti

jak hvězdu v noci tmavých řas.

Já bojím se, že snad můj sen se zvrátí,

jejž nadějí jak vínkem ovila's.

Ó nech své oko pláti!

Ó nepovídej! Nech své srdce bíti,

mně postačí Tvůj ruměnec,

jenž maní vždycky myšlénku mou chytí

jak ptáčka v pozlacenou klec.

Ó nech své srdce bíti!

Ó nepovídej! Nech mne dále sníti.

V tom snu se budí slavíci

a rudých růží záhonek se nítí

v předtuše sladké, zářící...

Ó nech mne dále sníti! –