PÍSEŇ

Když petrklíč se v trhu zjeví

a kytku z něho v ruce mám,

jak zatoužím si, nikdo neví,

tam za planiny domů k nám.

Tam každý břeh je zeleň živá,

a šípek, hloh je oltář sám,

tam smrčin píseň ševelivá

mne vábí v dál, mne vábí k nám.

Ta jala mne již v čáry klamné,

když v bor jsem běhal k dětským hrám,

teď ve dne, v noci volá na mne:

„Nech všeho tam, pojď domů k nám!”

Já slyším ji, ó, vábí, mámí,

však darmo toužím, vzpomínám –

rok od roka víc zarůstá mi

ta pěkná cesta domů k nám!