PÍSEŇ.

Přišel befél z lontu

Na sedláky,

Aby chystaly kvartýry

Pro vojáky.

Přimašírovalo

Do vsi vojsko,

I tu bylo hned všem pannám

Hrozně ouzko!

Jeden tam byl kfraitr,

Ten měl holku,

Byla to už stará známost

Z dávných roků.

Byla to Marjánka

Voříškovic,

On zas byl Kozlíkův Matěj

Z Maštalovic.

Marjánko, dej pozor,

Už jsem přišel!

Těš se, je-li tomu pravda,

Co jsem slyšel!

Nevěř, můj Matějčku,

Lidským klepům,

Zůstanu ti vždycky věrná

Věčně věků.

Však po capenštrajchu

Matěj číhal

A nevěrnou podvodnici

S jiným potkal.

I hned vytáh pagnet

A napřáhnul;

Na štěstí však jenom rukáv

Jí roztrhnul!

Utekla, a Matěj

Ji nenašel,

Až na dlouhý marš zas brzy

Pryč odešel.

Od těch dob se Matěj

Hrozně trápil

A skoro každičký den se

skrz ni napil.

Marjánka se vdala;

Ale zle je,

Muž jí denně předhazuje

Zas Matěje.

Tak se pro tu lásku

Všickni trápí,

A to pro hroznou nestálost

Ženské hlavy.

Nevěřte, mládenci,

Pannám pranic,

Málokterá za co stojí,

druhé za nic!