PÍSEŇ.

Sladkých písní tisíc jsem juž pěl

o mraku a vánku,

o dryadách, kterak za červánků,

bledší nad úběl,

v zelenavých stínech u vod hbitě

zlatý češou vlas –:

však teď o Tobě je píšu snáz,

moje dítě.

Vždyť Tys taky moje rusalka

z nejbělejších jedna,

u níž duše, pijíc Krásy ze dna,

nikdy nezalká –;

a když někdy v soumrak za červánků

sklesnem v lásky eden,

zdá se mi, že obláček jsme jeden

ve hře sladkých vánků.