Píseň.

Mátožné slunce v dálce za lesy

pomalu hasne v tlupě šedých mraků.

Teď smutek večera se v duše zavěsí,

stín vdechne v jas modravých dívčích zraků.

Umlkne za vsí ševel topolů,

jak lesklý had se potok s luhu svine.

Vrátí se stáda s pastvin údolu,

oponou černou země s nebem splyne.

Pak v chaloupkách žal houslí ozve se,

jak anděl snů perutí zašumí.

V květ ocúnů mha perly setřese...

Noc tajemně vzdech každý utlumí.