Píseň.

Ženy, jež jste líbaly mne,

kam jste odešly, veselé ženy?

Smích váš jak déšť perel kanul

tmou jizby rozechvěný.

Krok váš se vzdálil, zahradami

v uvadlé trávě to kvílí a svistí,

snů kouzelnými záhadami

v šumícím listí...

Té nejkrásnější a nejlíbeznější

jež zůstane u mne, že bolesť mou tuší,

dám paláce k nebi se vzpínající,

dám království ve své duši,

Ta smí se procházet na pobřeží

mých chmurných moří,

a bude mne hýčkat a bude mi zpívat a bude mne volat

a vše svou naplní zoří...