Písmena.

Co život mi, co osud skytá

a v moji duši znamená,

je jak ta ve kmen stromů vrytá

a vyřezaná písmena.

To značí – a tam křížek bývá –

že někdo v lesa stínu kles’,

a v jiných lásky cit se skrývá

dvou lidí, již se vedli v les.

Těch památek co vidím v lese

a najdu je i po letech,

strom stár je, sotva hlavu nese,

však mnoho vyčtu z písmen těch!

Mech s lišejníkem na kmen sednou,

a hořký úsměv na ústa,

však co v ten kmen je vryto jednou,

to nikdy více nesrůstá.

Ať blesk jej nebo topor skruší,

ať pod let padne břemenem,

on padne ve své lesní hluši

s tím starým svojím písmenem.