Písně a slzy.

Aj slunko, slunéčko!

pročže ty se kreješ?

pročže ve dne v noci

Slovensko nehřeješ?

„Nepřej, si Slovensko,

kdybych svitlo zcela,

růžová by tvářka

náhle uhořela.

A zpěvánků kvítí,

co tvé ňádro nosí,

nemělo by vláhy,

nemělo by rosy.“

Ach, měsíčku milý,

v noci jen se kmitneš,

pročže také za dne

na Slovač nesvitneš?

„Kdybych já, Slovensko,

pobloudiť měl v kroku,

nevyschla by rosa

v zázračném tvém oku.

Vždyť bysi nemohlo

ani slaviť hody

veselým zpíváním

při křtinách Svobody.

Lehčí zvuk zpěvánků

při slunečné moci,

a lehčí slzičky

na lůžku za noci.“