Písně Ahasvera. (I.)

Jsem živá minulosť, jež v přítomnosti žije;

mé žití světa žádná bouře neohromí!

Přes tisíc žiju let – až dneska napadlo mi,

že bouří v nitru mém cos jako poesie.

Od myšlénky té jsem již nerozdělným.

V mé hlavě bují plány všeho bez rozměru –

jen někdy směji se: fenomén byl bych věru,

tak kdybych stal se náhle – dvakrát nesmrtelným!