Písně Ahasvera. (IV.)

Již umři, myšlénko, a neděs více!

Proč svíráš v žhavá pouta duši?

Což z práce tvé tě, krutá pijavice,

ni prosba, žal můj nevyruší?

Tak velmi často volal jsem, a znovu

zas řádí myšlénka ta psotní:

co naživil by se mne slavný ouřad,

kdyby mne vsadil v žalář doživotní!