Písně české.

Jsou písně české bujný les,

zelený v zimě v letě,

jej žádný nesil, nesázel

ze lidí, co jich v světě.

Ve klínu jeho hlubokém

úleva duši kyne,

a vše, co svírá srdce tvé,

tu z ňáder se ti vine.

Jsou písně české jasný proud,

v něm břehy, slunce, nebe,

v něm všecko zase nalézáš,

kdy zhlédneš tam, i sebe.

Teď bystře plyne, vážně teď,

tu pění se a šumí,

tu klidně vlna smáčí břeh

a tiché pěje dumy.

Jsou písně české polní květ

ve prostotě své ladné,

jen v svojí zemi daří se,

z ní vyrván záhy vadne.

Ne třeba jemu záhonu,

na každé mezi zkvétá,

pán Bůh ho hřeje, zalévá

a lid z něj věnce splétá.

Ty písně české dítky jsou,

jež zrodily se z lidu,

ty písně české slzy jsou,

co lid lkal na svou bídu.

Ty písně krev jsou ze srdce,

v nich každý cit se chvěje:

ve strasti své i v rozkoši

Čech písně své si pěje. –