PÍSNĚ (I)

Roztrhlo se jaro

s celým košem kvítí.

Na všech stranách kolem,

vrchem, strání, polem,

bože! – jak to svítí!

Písně, touhy, lásky

v pestrých barev směsi;

z všech se láska dívá

a z všech srdce zpívá:

„Panenko má, kde jsi?“

K písni povzdech sladký

se v té touze pojí:

„Kéž bych mohl, dítě,

večer, na úsvitě,

zváti tebe svojí!“

Dí to petrklíček,

to dí sedmikráska;

a ty levandule,

rozkvetlé jen způle,

šepotají „Láska“.

A ta píseň, dítě,

letí celým světem;

všady tikne, zvoní,

takže zdá se o ní

i nejmenším dětem.

V mládí celým světem

jsem tu píseň slyšel.

Ký div, že zas o ní

srdce moje zvoní.

Bože! Máj s ní přišel!