PÍSNĚ (II)

O lásce každý kvítek zpívá.

Jak, bože, o ní nemyslet?

Za ní se v roztoužení dívá

ten poslední, ten první květ.

Jen procitneš a – myslíš na ni.

A to je šeptu po lese:

Co dnes ti touhy, usmívání

a polibků co přinese.

Jak poprv bys ji v žití cítil –

ti láska v srdci vyvádí.

Hned tulíš se k ní, jaks ji chytil;

jest právě to jak ve mládí.

Zas kolem zní ta každá nota.

Ji zpívá vrch i stráň i les.

Vše k lásce zní – a do života

se vrací údol, stráň i les.

Ó, zněte, písně, jako noc,

jak po prvé bych slyšel vás!

Ten sladký zvuk váš jen „láska“ slove.

Ó, viďte, květy sedmikrás!?