PÍSNĚ LÁSKY.

Kdyby písně lásky,

jež sem toužil, snil,

kdyby písně lásky,

jež jsem plně žil,

změnily se v lístky

květů zašlých dob,

jakbych měkce, sladce

vystlán měl svůj hrob!

Kdyby písně lásky

v letním večeru

změnily se v hvězdy,

v jakou nádheru

moh’ bych zahaliti

celé žití své,

ubohé a těžké,

jež zlý osud rve.

Kdyby z písní lásky

času převratem

mohla se mi každá

státi dukátem!

– Prosaické přání! –

Jakbych se tu smál,

ale bez váhání

bral bych vše tu, bral.

Ale ty vše písně

sněné, zažité,

i jich sestry příští

v ňadrech ukryté,

písněmi jsou právě.

Září trysknou v mih’,

slzou jen se skradou

bledých po tvářích!