Písně lesní. (II.)

Těžká bouře polem dolem,

dalný obzor kalí:

Dál uhání v divém letu

ku lesům se valí:

A již mrak svá černá křídla

na les rozestírá – –

němý les jej v sebe pojme – –

bouře – odumírá.

Mým když srdcem bouře zmítá,

žel mou duši děsí,

prchám ze zdí vám do lůna,

tmavočerné lesy:

sunou na mne vaše chlady,

bouře doburácí: – –

mír a klidné utišení

v duši mou se vrací.