Písně lesní. (III.)

Komu srdce hořem puká

i kdo žiješ v štěstí

pojď do lesů – a zde uč se,

obé jak máš nésti.

Lkavě duní v útrobách svých

tajným bolem lesy

a přec ve vrcholích slyšíš

ptactva zpěvné plesy:

Taktéž i ty boly skrývej

tajně ve své hrudi,

usmívavé tvé pak líce

bratry nezatrudí.

Ač že hlasné lesem šumí

ptactva švitoření:

vážně vždy přec lesy stojí

v snivém přemýšlení.

I ty slastem neži celý,

kdo jsi šťasten posud:

pomni – prostřed u veselí

na vrtkavý osud.

Naslouchej té tajné mluvě

co ti lesy věstí:

lehce sneseš zlý pak osud

i mámivé štěstí.