Písně lesní. (VI.)

Na večer když slunko již

ku horám se chylí,

jdu do háje tichého

potůček kde kvílí.

Potok kvílí – šumí les,

pěje svoje tísně

a mé srdce stísněné

tepe dle té písně.

Tepe dle té písničky,

hned zas v prsou skáče

a tu opět s potůčkem

pro lásku svou pláče.

Sem co den si vycházím

s žalem svým procházkou,

sednu si a neviděn

pláči – samou láskou.