Písně letní. (2.)

Větérek honí se v políčku,

rozdechnul poupátko v kytičku,

na bujné, mladistvé obilí

hebcí se sletují motýli.

Celý svět v rozkošném obrázku –

přec bych jej nevzala za lásku,

jež v srdci matčině hořívá

a stálým jarem nás zahřívá!