Písně milostné. (2.)

V traplivé ležím nemoci,

má ochromena ruka,

vzdálenou co tě jímala,

zlá srdci strojí muka.

Blánku chci poset hvězdami,

leč touhu dusit svoji,

mysle já musím, srdce znět

v svém slzí stápět zdroji.

Ve zlatém snu jen těcha má,

kdy těžký žal mě kruší;

přicházíš anděl z dálavy

mou potěšit pak duši.