Písně milostné. (II.)

O Polko, Polko, hoří oko tvoje,

A zapálilo jižjiž srdce mé,

A zbudily se ve mně nepokoje,

Však cítím při tom slasti nebeské;

Ty zapudilas mého srdce tmu –

O Polko, zpívej, zpívej po polsku.

V tvém náručí o jaká slast mi kyne,

A k srdci svému viň mě blíž a blíž,

V tvém náručí vše jiná touha hyne,

I mine, hyne mého těla tíž,

I jako bysi byla andělem,

Do nebe zdvíháš mě nad nízkou zem.

O Polko, Polko, viň mě blíže k sobě,

Svým ramenem, andělskou perutí –

A zpívej, zpívej v této svaté době,

Jak modlitba mi píseň tvoje zní:

Bohem buď vyslyšena prosba tvá,

Tvá prosba polská – i má slovanská.