Písně náměsíční. (1.)

Ten měsíc, ten je bledý tak,

a utrápený na líci,

jak byl by se byl zadíval

do bledé tváře dívčici.

Tak bledý a tak měnivý

je v okamžiku, v hodině,

jak byl by svítit naučil

se v srdci, v lásce dívčině.

Dnes celý je a zítra půl,

a pozejtří jen čtvrtina,

tu shasne, a tam svítí zas,

ó měsíc – láska dívčina!