PÍSNĚ O MÉ DCEŘI. (IV.)

Vlekou se chvíle jak zrnka šedá

ve přesypacích hodinách –

dceruška moje hlavinku zvedá,

i vzplanou v zlato, perleť, nach.

Vlekou se chvíle jak můry šedé

po vrb kotlavých pahýlů –

dceruška má i ze sna svou vede,

a síň je plná motýlů.

Vlekou se chvíle, z oblak se leje,

do sněhu kvílí větrů jek –

dceruška má se zbouzí a směje,

spí v okně zlatý paprslek.

Ve všem tak je nám zázrakem ona

a ve všem štěstí je a ples,

celý svět plá jak růžová clona,

jíž díváme se do nebes.