PÍSNĚ O MÉ DCEŘI. (XIII.)

Sám s tebou v tiši lesní a sám na měkkém mechu,

má dcero, s plachou bázní naslouchám tvému dechu.

Spíš, tichou hudbou snivou tvůj spánek splývá čistý

a zlaté svity hrají v tvých vláskách mezi listy.

Jak rdí se líčko tvoje a tvá jak ústa planou!

Věř, jahoda že sotva svlaží stejnou manou

ret unavený vedrem, jak jeden pohled na tě.

Jak s důvěrou a tiše zde v trávě, v slunce zlatě

spíš, duše mojí luzný a sladký, vonný květe!

Jak motýlům a ptákům jen říci: Odlétněte?!

Jak stlumit vlny zdroje a šumění jak sosen?

Jak, dítě, připravit tě tvůj nejkrásnější o sen

a sebe rovněž? Spi jen, ty moje zlatovlásko,

můj úsměve, mé štěstí, mé dítě, moje lásko!