Písně otroků.

Pryč se vzdechem, – pryč se slzou,

jen v oko blesk a v ruku meč,

a v srdce dávné slávy cit,

a v slavnou zase vejdem seč.

Pryč se srdcem, jež měkké je,

teď srdce platí z křemene,

vždyť každý cit již zahynul

v žalářů klenbě studené.

I slze dávno vyschnuly,

teď proudí jenom vřelá krev;

teď pomsta platí – láska ne,

teď zpěvy prchly, vládne řev.

Jen vzhůru! – silou Samsona

to vetché strhnem stavení,

a třeba v rumech zahynem –

nuž buďsi – budem pomstěni!! –

Jen rychle – stavte žaláře

a k hodům zvete katy;

čím víc kdo krve prolije,

tím jistěj’ bude svatý!

Vy blázni! – máte v ruce meč,

však babské srdce v těle;

my ruku máme bezbrannou,

leč v srdci city smělé!

Jen taste! – Meč vám zrezaví

a babské srdce schřadne;

však smělý cit – ten věčně plá

a nikdy neuchladne.

Jen taste! – Krev teď prolitá

na jiskru mladou skane,

a mocná záře svobody

tím jistěj’ z krve vzplane!

Již vstaň, můj kletý národe

a pouta svrhni chladná! –

Jsou skety, jenž tě bičují,

tu práce je tak snadná!

Jen dále! – k čemu oddechu,

vždyť oheň v srdci víří,

a v ňadru touha k vítězství

své bujné vlny šíří.

Jen dále! – letem orlovým

tam k říši spějme světla;

tma prchla – kam jen jedinká

ta jiskra boje vlétla! –

Hledejte jiskru v popeli

a ducha v temném hrobě;

nevyhas’ dosud onen žár,

jenž v dávné zaplál době.

Vždyť lůza v vzteku divokém

polmrtvé kladla v rovy, –

hledejte! – jiskra pohřbená

dá plamen zase nový. –

Nedbejte oněch bídných sket,

jenž v cestu nám se staví; –

jich píseň bídný za peníz

i tyrana oslaví. –

Nedbejte oněch bídných sket,

jenž smích si z činu tropí;

jich duch se k činům nepovznes’;

je času proud v tůň stopí. –