PÍSNĚ PRO VIOLU.

Jen jedno objetí, v němž duše splynou, chci,

jen jeden polibek tvých rozžhavených úst,

a potom, nuže jen, že opustíš mne, rci,

a já si uložím od lásky věčný půst.

Ó, božský démone, tu posilu mně dej

v zlou cestu životem, kterou já musím jít,

to zapřev sebe sám, svůj rod a světský rej,

bych mohl hledat cíl a žití mír a klid.

S tvým hledem žhavým můj nech splynout teskný zrak

a jím až v základy své duše nech se vpít

a ke mně přivinout v šíleném žáru pak,

bych místo srdcí dvou jen jedno slyšel bít,

a v slastném zmámení bych věčnou lásku ssál,

jež hoří v etheru a spájí propasti

a lidstvo cyklonem unáší dál a dál

v nehybné, ledové a mrtvé oblasti!