PÍSNĚ V BOUŘI. (I.)

Jest ten můj kraj teď bouřlivý

a plný bleskných mraků,

až srdci v ňádru ouzko je

a temno v duše zraku.

Však někdy bouře zajde přec,

mé nebe bude jasné,

a v tom mém kraji vykvetou

zas květy mladé, krásné.

A pak z těch květů, dívko má,

si věnce budem víti,

buď svatební, buď pohřební,

jak pánbůh bude chtíti.