Písně v bouři. (II.)

Když nebem bouř se zdivočí,

tu kleká zbožný pozemčan

rozžíná svíci svěcenou

a prosby sýlá v nebes stan.

A tak i já, když bouře vře,

své lásky světlo rozžínám

a k svatým stanům duše Tvé

prosebně rámě vypínám.

A hle, Tvé oko nebeské

mně sýlá svatý paprslek,

a již tak jasný vůkol mne

ten temný světa okršlek.