Písně v bouři. (IV.)

Nebem když se blesky honí,

myslím já na lásku svou,

myslím jak ty blesky žhavé

touhou žárně ohnivou.

Když pak nebem hrom burácí,

zpívám já o lásce své,

zpívám jak ten mraků pěvec

písně smělé, divoké.

A když bouře rozehnána,

mračna různě nebem jdou –

různě jdou i mé myšlénky

zmladlou lásky krajinou.