Písně v bouři. (IX.)

Já přišel lásku hlásati

a svaté srdce zpěvy,

však svět ten na mne vypravil

svou bouři a své hněvy.

A bouř mne v šarlach odila,

ve směšný pláštec hany,

co žezlo v ruku vtiskla mi

věnec již rozškubaný.

A bych se zaskvěl před světem

přec ve královském lesku,

na čelo mi zatýčila

korunu žhavých blesků.

A pak mi srdce probodla,

mne stavíc na okázku

a směšně na mne volala,

bych zpíval tu svou lásku.