PÍSNĚ V HORÁCH.

Na svoje hory vzpomínám,

na vísku zapadlou v lesích,

na ni se vážu a připínám,

k drahým těm letím skalinám

vichoru na kolesích.

Bylo to tisíce, tisíce cest,

údolím vzhůru jsem stoupal,

nad hlavou slunce neb myrjády hvězd,

pod nohou kamení, vřesy a klest,

klas jenom travin se houpal.

Posvátné cesty, vás vzpomínám dnes,

vás sterou jsem posázel písní,

ten růžový z kamene vytrysklý vřes,

ty čekanky u cesty, borový les,

ty slyšely, co srdce vysní.

Za každým kamenem, všecky je znám,

jedna se písnička krčí,

vítá mě, vstává, jediný plam,

rozpíná ramena k dívčím hrám,

voní a kývá mi smrčí.

Kudy jsem chodíval, s větry spěl,

písně jsem tryskavé skládal,

nové jsem nápěvy hledal a pěl,

nikdo, než Pán Bůh, je neslyšel,

do travin oheň jich padal.

Písně mé, co tam děláte teď?

Neuzřím víc vaší tváře?

Mlhy mě halí, moře a šeď,

kde jste? snad vaše odpověď

je po horách třesavá záře...